Vysazování skalniček není striktně vázáno na domácí alpinia, mohou vyzdobit městské parky, nádraží, průmyslové objekty, pěší zóny, funkční zídky, pěší cesty, zkrátka patří všude tam, kde se lidé snaží zkrášlit betonovou džungli městských aglomerací. Řadu lidí však odrazuje domnělá náročnost pěstování. Ta je však spojena pouze s některými druhy vysokohorských květin alpských oblastí a lokality Tibetu a Himálají. Není nutné začínat těmito druhy, existují stovky trvalek, které přezimují i v našich podmínkách mírného středoevropského klimatu, a to bez výrazných nároků na polohu Slunce, na zálivku, či na typ půdy. Rozhodně naše skalka nebude budit špatný dojem, jestliže ji vyzdobíme letničkami, které nejsou pro alpinia typické, např. Brachycome, Portulace apod.
Historie alpinií sahá do poloviny 19. století
Vůbec první alpinum vzniklo v polovině 19. století. Zasloužil se o něj v roce 1863 botanik A. Kerner Marilaun, původem z rakouského Innsbrucku. O rok později vydal první knihu o pěstování skalniček. Byl to sice první oficiální zdroj pro výsadbu horských květin a bylin, přesto již o několik stovek let dříve se v Rakousku takové uzavřené soukromé zahrady vyskytovaly v klášterech a v prostorách Belvederu a Schönbrunnu. Největšího rozkvětu této zajímavé záliby došlo na přelomu 19. a 20. století a pochopitelně že prim zaujalo Švýcarsko a Rakousko. Budování skalek se pak rozšířilo i do Anglie, do Německa a v tehdejším Československu zaznamenalo pronikavý rozvoj až teprve na počátku 60. let. Socialismus v padesátých letech této zálibě nepřál, považoval ji za buržoasní přežitek.
V alpiniu lze docílit specifických životních podmínek
Kdybychom vysadili vysokohorské druhy do volné přírody v České republice, pravděpodobně by zahynuly. V alpiniu jsme je však schopni uchránit a poskytnout jim podmínky blízké jejich domovině. Jde především o zamezení množení plevelu, poněvadž v horském terénu se vyskytuje minimálně. Některým rostlinám také vadí přítomnost jiných druhů v jejich bezprostředním okolí, např. pelyněk Artemisia nesnese ve svém okolí karafiáty. Některým květinám naopak přítomnost jiných druhů svědčí, což je způsobeno zejména jejich tzv. fytoncidy.